Konstituční homeopatie

ing. Ivana Smetanová

Konstituční homeopatie

Konstituční homeopatie je celostní léčebná metoda. Usiluje o šetrné a trvalé navrácení zdraví organismu, jehož rovnováha byla narušena. Vychází z přesvědčení, že nemoc je obrannou reakcí našeho organismu na narušení rovnováhy.

Co lze léčit konstituční homeopatií?

Konstituční homeopatie má velký potenciál v léčbě chronických nemocí jako jsou alergie, ekzémy, bolesti hlavy, únava, nespavost, sklon k infekcím, poruchy metabolismu či menstruačního cyklu, poruchy chování u dětí, apod. Je ovšem účinná i při léčbě vážnějších patologií. Délka a hranice léčení závisí na pokročilosti onemocnění a orgánového poškození. V některých pokročilých stavech může být souběžně nutná i jiná léčba (např. chirurgická, psychologická).

Konstituční lék dokáže účinně pomoci také při akutních infekcích, při úrazech, poškození po očkování či při epidemických chorobách. Bez rizika lze homeopatií léčit v těhotenství i při porodu.

V konstituční homeopati není pro výběr léku určující pouze lékařská diagnóza. Jejím záměrem je léčit nejen danou nemoc, ale především celkový stav člověka. Dobře vybraný homeopatický lék působí tudíž i preventivně. Je dobrou ochranou při chřipkových epidemiích nebo akutních infekcích, ale i podporou v psychicky náročných životních situacích. Na konstituční léčbu přicházejí k homeopatovi i lidé, kteří chtějí zlepšit svůj celkový zdravotní stav dříve, než onemocní. Zdraví není jen absence nemoci. Zdraví je pocit tělesné i duševní pohody, vyrovnanosti a osobní svobody. Jde především o schopnost zvládat stres při životní zátěži.

Jaký je rozdíl mezi konstituční a symptomatickou homeopatií?

Vedle konstituční léčby, která vyžaduje celostní vyšetření, se používá homeopatie i symptomaticky - podle příznaků jednotlivých onemocnění. Symptomaticky vybrané homeopatické léky mohou zmírnit nebo potlačit příznaky onemocnění, ale nemají schopnost odstranit sklon k onemocnění. Symptomatická léčba má svou nezastupitelnou roli v akutních situacích, kdy není čas zjišťovat příčiny. Nicméně i v těchto případech, zná-li pacient svůj konstituční lék, je použití tohoto léku nejlepší volbou. Dlouhodobé potlačování nemocí symptomaticky vybranými homeopatickými léky může mít podobný efekt jako potlačování alopatickými léky – onemocnění se přesune hlouběji do organismu.

Jak léčba probíhá?

Každá nemoc postupuje směrem dovnitř našeho organismu. Dokud je organismus silný, projeví se nemoc tam, kde by nám nejméně uškodila, např. na kůži. Jakmile však bylo nemoci znemožněno díky potlačujícím lékům projevit se na kůži, projeví se hlouběji, např. na plicích.

Homeopatická léčba postupuje opačným směrem, zevnitř ven. Symptomy se přesouvají z nejhlouběji uložených orgánů (nejnezbytnějších k životu) na orgány vnější. Při vážných onemocněních se mohou v průběhu léčby přechodně vyskytnout méně závažné potíže.

Symptomy také „sestupují“ po těle shora dolů a poslední bývají postiženy ruce a nohy. V průběhu léčby se mohou vracet symptomy, které byly v minulosti potlačeny, tentokrát v opačném pořadí, než v jakém se objevovaly původně. Proto se například v některé fázi léčby astmatu objeví znovu ekzém, který však později sám vymizí.

Při léčbě dochází zpravidla nejprve k úpravě energie a tím k posílení imunity, k celkovému zklidnění, získání nadhledu a nakonec i k vymizení zdravotních potíží. Postupně se také snižuje náchylnost člověka k nemoci i dědičná zdravotní zátěž. Člověk se stává odolnějším a rovněž projevy pozdějších jakýchkoliv onemocnění jsou mírnější.

V čem se liší způsob léčby konstituční homeopatie od klasické medicíny?

Vnější projevy onemocnění můžeme léčit dvojím způsobem.

Klasická medicína se snaží odstranit vnější symptomy (ekzém „vyléčí“ kortikoidovou mastí), aniž zkoumá jejich příčinu. Nerovnováha organismu se tak většinou ještě více naruší a projeví se na hlubší úrovni, v důležitějších orgánech, ještě závažnější patologií (z „úspěšně léčeného“ ekzému se může vyvinout astma, alergie i psychická porucha).

Konstituční homeopatie se snaží odhalit hlubší příčiny onemocnění. Tyto příčiny jsou individuální a vyplývají ze vztahu člověka ke svému prostředí a k sobě samému. Každý člověk reaguje na různé životní události, změny a problémy s různou mírou citlivosti. Dva lidé mohou z hlediska klasické medicíny onemocnět stejnou nemocí, příčina však může být u každého z nich jiná. Konstituční homeopatický lék příznaky nepotlačuje, ale stimuluje vitální sílu (imunitní systém či obranný mechanismus) tak, aby organismus sám nastartoval ozdravný proces.

Jak homeopatie chápe nemoc?

Nemoc je chápána jako snaha našeho organismu napravit narušenou rovnováhu se sebou samým a s okolním světem. Nemoc není nepřítel, který přichází zvenku a se kterým je třeba bojovat. Nemoc nám pomáhá zamyslet se nad tím, jaké životní stereotypy v myšlení, cítění či chování naši nemoc vytvářejí a jak je můžeme změnit. Pokud to neuděláme, naše vnitřní Já promluví silnějším hlasem (vážnějším onemocněním).

Každý z nás je vybaven určitou konstitucí, kterou můžeme chápat jako základní strukturu osobnosti – zdravotní stav a povahu. Slabá konstituce má zvýšenou náchylnost k nemoci, je více zranitelná vnějšími vlivy. Tato predispozice může být dědičná nebo způsobená minulým či současným stresem (mentálním, emocionálním nebo fyzickým).

Proč se může zdát, že homeopatie nefunguje?

Homeopat přistupuje k léčbě každého člověka zcela individuálně. Při hledání konstitučního léku má na výběr z tisíců léků. Z nich nevybírá pouze podle diagnózy, ale podle celkového obrazu člověka, který se skládá z jeho pocitů, postojů, temperamentu, reakcí, tělesné konstituce, metabolismu a dalších fyzických, emočních a mentálních charakteristik. Poskládat celý obraz, pochopit životní situaci člověka včetně všech souvislostí je velmi obtížné a ani zkušenému homeopatovi se vždy nepodaří najít přesný lék napoprvé. Proto je velice důležitá důvěra a ochota klienta podělit se s homeopatem i o takové informace, které považuje za osobní.

Na jakém principu homeopatie funguje?

Homeopatie je založena na principu similia similibus curentur neboli „podobné léčí podobné“. To znamená, že jakákoliv substance, která může vyvolat symptomy nemoci, dokáže tyto symptomy také vyléčit. Například otrava způsobená rulíkem zlomocným se projevuje mimo jiné vysokou horečkou, rozšířenými zornicemi, halucinacemi. Stejná rostlina, homeopaticky upravená a známá jako Belladonna, je jedním ze symptomaticky nejpoužívanějších léků při akutních horečnatých onemocněních s podobnými příznaky.

Klasická medicína je naopak postavena na myšlence, že symptomy nemoci je třeba léčit lékem, který má opačný účinek.

Účinky a rozdíl mezi těmito dvěma principy můžeme pozorovat i v běžných situacích. Opaříte-li si ruku, okamžitou úlevu vám přinese studená voda. Jakmile ruku z vody vytáhnete, bolest ještě zesílí. Zkušený kuchař však podrží opařenou ruku u ohně, přestože zpočátku je bolest ještě horší. Ví totiž, že v krátké době bolest zmizí a kůže se začne rychle uzdravovat. Jiným příkladem jsou omrzliny, které se doporučuje třít sněhem nebo zmrzlým zelím ...

Kdy vznikla homeopatie?

Základní zákon homeopatie, zákon „podobného“, je stejně starý jako klasická medicína. Již v 5. století př.n.l. napsal Hippokrates, že existují dva přístupy k léčení: jednak prostřednictvím „opačného“ a za druhé prostřednictvím „podobného. Jeho postřehy ohledně léčení „podobným“ však do lékařské vědy nepronikly, ale tento princip byl úspěšně využíván v lidovém léčitelství po celém světě a setkáme se s ním dodnes.

Až díky objevení účinků ředěných a potencovaných (energicky protřepaných) substancí německým lékařem Samuelem Hahnemannem (1755-1843), mohl být tento zákon plně rozvinut. Systém léčení nazval homeopatie – z řeckého homoios (podobný) a pathos (utrpení či nemoc). Odlišil ji tak od klasické medicíny, kterou nazýval alopatie („opačná nemoc“).

Jak se vyrábějí homeopatické léky?

V homeopatii se používají léky z říše rostlinné, minerální a živočišné. Původní substance se maceruje v alkoholu nebo rozmělní, poté se ředí a potencuje. Nízké potence, které v sobě obsahují zbytky výchozí materie, působí na fyzické úrovni. Čím více je lék naředěn a potencován, tím působí hlouběji, respektive ve vyšších nehmotných (energetických) rovinách člověka.